SOS Kobaní
č.ú. 2700854655/2010

O Kobaní

Drážďany, Stalingrad, Varšava... Představíte-li si tato města, vidíte v duchu před sebou zkázu. V Kobaní zkázu nevidíte v duchu, ale přímo před sebou. Je hmatatelná a všude kolem. Město zaplatilo vysokou cenu za svobodu. Trosky, kam oko dohlédne…

Kobaní leží na severu Sýrie, v kurdské oblasti Rojava, kanton Kobaní. 80 % města bylo totálně zničeno během bojů mezi Islámským státem (IS), který místo obsadil vloni, a kurdskými milicemi YPG/YPJ. Těm se nakonec podařilo město dobýt zpět za pomoci leteckých náletů spojenců a NATO.

Kobaní není velké, ani důležité – ale stal se z něho symbol. Symbol války proti IS, symbol odporu proti teroru a symbol statečnosti. Obránců bylo pomálu a čelili velké přesile dobře vybavených islamistů zvyklých bojovat.

Od jara se začali vracet první obyvatelé, kteří se snaží začít s obnovou města. Humanitární situace je v oblasti velmi špatná. Nefungují dodávky vody (potrubí přivádějící vodu z řeky Eufrat je poničeno), nefunguje elektřina. Vodu si lidé musí kupovat. Většina škol je zničena. Koncem září se má otevřít provizorních sedm škol. To ale zdaleka nestačí pokrýt poptávku.

Lidé s pomocí tamní vlády začali s odklízením trosek. Velkým problémem jsou i miny, které se pod ruinami skrývají. O život přišlo už více než 130 lidí. Ti, kteří se vrátili, žijí v domech, z nichž se zachovala aspoň část.

Na místě pomáhá jen velmi málo mezinárodních humanitárních organizací (MSF Holandsko, Handicap International, Concern a WHH Germany). Největším problémem je obnova dodávek vody, elektřiny, obnova škol, odminování města a zabezpečení obyvatel na blížící se zimu, která je v Kobaní velmi chladná. 

Členky Femisphery Lenka Klicperová a Marketa Kutilová strávily v Kobani deset dní v rámci své třítýdenní cesty na sever Sýrie. A právě tato cesta se stala základem pro rozhodnutí pomoci obyvatelům Kobaní. Pomoci těm, kteří se nerozhodli pro odchod do Evropy, ale chtějí znovu postavit svou zemi na nohy. 

Peníze budou využity ve spolupráci s vládními úřady v kantonu Kobaní. Využití prostředků bude pečlivě kontrolováno přímo na místě členkami Femisphery. Lenka Klicperová a Markéta Kutilová sbírce poskytnou osobní záštitu a zaručí se za účelné využití všech vybraných prostředků.
 

Bitva o Kobaní 

Třináctého září 2014 se Islámský stát začal blížit ke Kobaní. Nešel přímo na město, ale dobýval nejdříve vesnice kolem. V kantonu Kobaní jich je tři sta padesát. Nakonec dobyli téměř všechny. Lidé však nečekali, až je tam pozabíjí, většině se podařilo utéci do sousedního Turecka. Přesto o život přišly desítky civilistů.


Na Kobaní zaútočili teroristé ze tří stran, a to s těžkou technikou. Přejeli s tanky, raketonosnými děly, obrněnými transportéry. „Část jich přijela z Turecka, a to byl ten smrtící úder. Viděli jsme turecké vojáky, jak se dívají na tanky Da´iš, jak útočí na syrské město, máme to natočené na video,” vzpomíná místní novinář Baran Misko.
V první vlně útoku bylo bojovníků IS kolem čtyř tisíc. Mnoho národností včetně Evropanů a Rusů, všechny věkové kategorie. Proti nim neměli lehce vyzbrojení bojovníci YPG a bojovnice YPJ téměř žádnou šanci. V říjnu už islamisté kontrolovali tři čtvrtiny města. V Kobaní začala bitva o každý metr ulice, o každý dům, často muž proti muži. Přesto se nedařilo islamisty porážet. Když v říjnu začaly YPG a YPJ ztrácet naději, bojovnice YPJ známá pod jménem Amir se odpálila před strategickým místem islamistů a deset jich zabila. Teď je z ní nejpopulárnější mučednice a plakáty a obrazy s její tváří visí všude.

 

Na pomoc YPG/YPJ přišli nakonec těžce vyzbrojení pešmergové ze sousedního iráckého Kurdistánu a bojovníci z Asadovy opozice – Svobodná syrská armáda (FSA). Rozhodující ale byly nakonec nálety spojenců, kteří začali bombardovat pozice IS, byť zpočátku zejména USA váhaly, aby tím nepopudily Turky. Kobaní bylo osvobozeno 27. ledna 2015, ale boj tím zdaleka neskončil…

Fotografie:

 

O Kobaní